Otázka: „A můžu přijít na kurz, když vůbec neumím malovat?“ přichází velmi často. Neméně často se na začátku kurzu někteří účastníci svěří, že „vůbec neumím malovat, takže nevím, jestli mi to půjde…“
Jak to tedy je? Můžeme a umíme? Z nějakého důvodu se totiž řada z nás (autorku tohoto článku nevyjímaje) domnívá, že kreslit či malovat neumí. A tudíž nemá právo se tímto způsobem vyjadřovat.
Bylo – nebylo
Lidé tvoří (nejen vizuálně) od pradávna. Jeskynní malby, které se dochovaly a které dnes obdivujeme, jsou staré desítky tisíc let. Lidé je vytvářeli z touhy zaznamenat své vnímání reality. Neměli umělecké vzdělání, neprošli si žádnými kurzy… prostě malovali to, co vidí a jak to vidí. Stejně tak vznikla i řada novějších obrazů a ilustrací. Potřeba tvořit je nám vlastní. A stejné je to s dalšími potřebami – dýchat, jíst, pít, pohybovat se, zpívat, hrát (si), mluvit….
Proč tedy máme pocit, že mluvit můžeme a malovat (zpívat, tancovat…) nemůžeme? Někdo nám podsunul myšlenku, že to neumíme. Ten někdo mohl být učitel, rodič, kamarád… nebo jsme to mohli být i my sami. Pojďme se tedy podívat, jaký má tato představa základ.
Neumím malovat, protože…. každý si dosadí svoje vlastní vysvětlení. Například:
… obrazy nevypadají, jako skutečnost
… neovládám techniku
… nevím, jak začít / jak namalovat to, co vidím
… nikdy mi to nešlo, všichni to říkali
… nemám k tomu vlohy (nadání, talent, předpoklady)
Nezřídka totiž žijeme v představě, že umět malovat znamená umět malovat realisticky. Z této představy nám vyplývá zkratka neumím malovat realisticky = nemohu / nesmím malovat / radši nebudu malovat, když mi to nejde. Jenže vytvarný jazyk nabízí obrovskou škálu možností a způsobů, jak jím hovořit. A realistická malba či kresba je jen jednou z nich.
Prozradím Vám to, co jste možná na žádné hodině výtvarné výchovy ve škole neslyšeli: výtvarně se vyjadřovat UMÍ KAŽDÝ. Ano, i Vy. Vážně, věřte si!
Umět či neumět
Co každý nemusí umět, je technika kresby a malby. Stejně jako každý může dýchat, ale ne každý používá správné (fyziologické) dechové stereotypy. A mám pro Vás dobrou zprávu – techniku kresby, malby i správné dechové stereotypy se lze naučit.
Výtvarné vyjádření však souvisí s technikou jen částečně. Samozřejmě, osvojená technika vám usnadní cestu vedoucí mezi vaší představou a hotovým dílem. Rozšíří vám paletu možností, jak sdělit divákovi svůj záměr a jaký vyjadřovací jazyk použít. Ovšem to, co sdělit chcete, s technikou vůbec nesouvisí. Své pocity i myšlenky můžete vizuálně vyjadřovat jakkoliv. Třeba obyčejnou čmáranicí!
Pojďme se společně oprostit od cíle „namalovat perfektní a líbivý obraz“. Není to důležité. Věnujme pozornost procesu tvorby. Dejme do něj naše emoce, touhy, potřeby, myšlenky… cokoliv, co chceme pustit ven. Dovolme si být sami sebou. Důležitý je proces, kterým procházíme. Ten má velkou (nezřídka terapeutickou) hodnotu. Malujme, jak nejlépe umíme. Výsledek bude skvělý! Nadto se s každým byť nepatrným pokusem posouváme a zlepšujeme.
Můžete…?
Zopakujme si tedy otázku z úvodu článku: „A můžu přijít na kurz nebo si jen tak kreslit, když to vůbec neumím?“ Odpověď je jasná: „Samozřejmě! Můžete! Zažijte radost z vlastní tvorby a úlevu, že nemusíte být školenými výtvarníky, abyste si mohli kreslit, malovat, či se jinak výtvarně vyjadřovat. Je to vaše bytostné právo. Nenechte si ho nikým vzít!“
PS: pokud vám kdysi někdo vysvětlil, že neumíte kreslit nebo malovat… uvědomte si, že na světě žije přibližně 8 miliard lidí a tento názor má třeba jen jeden z nich. Jakou tedy má váhu? Pusťte to z hlavy a tvořte. Buďte sami sebou, jste skvělí!
