Než stiskneme spoušť… (podruhé)

Úvodní část série „Než stiskneme spoušť…“ jsme věnovali výběru pozadí. Tentokrát se od čistě materiálového zázemí přesuneme k ryze nehmotnému „nástroji“. Ke světlu. Světlo je totiž alfou a omegou fotografie. Ne nadarmo fotografové touží po „dobrém světle“. Takovém, které jejich snímky pozvedne a vykreslí.

524_26js4ncewm

Můžeme vést dlouhé debaty o tom, zda je pro fotografování lepší světlo denní, nebo umělé. Obojí má své kouzlo. A obojí má i své přednosti a nevýhody. Fotografie pro tuto sérii článků vznikaly, až na pár výjimek, při denním světle. A to z několika hlavních důvodů: denní světlo je dostupné všem, je zdarma a především je přirozené. Barvy se na fotografiích pořizovaných v denním světle zobrazují věrně a nevyžadují další úpravy v počítači.

Celý článek naleznete ZDE.

 

(série sedmi článků Než stiskneme spoušť vznikla pro Fler MAG)

Trilobit kladenský

trilobit_4xJsou místa, která mi přirostla k srdci okamžitě. A jsou taková, která jsem ani přes velkou snahu a otevřenost nepochopila.

Jedním z těch druhých je kladenský park Trilobit. Relativně malý kousek země, z jedné strany sevřený sídlištěm a z druhé starší zástavbou. Park odkazuje na kladenskou prehistorii – období prvohor – a ztvárňuje skupinu stromovitých plavuní a z ní vylézajícího stylizovaného Edaphosaura. Kov a beton uprostřed domů. Zvláštní místo.

Až dnes, když jsem šla kolem, nahlédla jsem onen park docela jiným způsobem. Ostré podzimní slunce, jasné modré nebe a až neodbytně červené listí mě doslova vtáhly. A já zalitovala, že s sebou nemám fotoaparát.

I tak mi to nedalo a vytáhla jsem alespoň telefon a pokusila se zachytit génius loci.Několik kroků, prchavost chvíle a především proměnu.  Nový vjem z prostoru, jeho naplnění a pochopení.

Tvary, barvy a ticho.

Až k poslednímu záblesku.