Před objektivem PathikShoes

Jak se fotí PathikShoes

Podzimní Stromovka, dvě krásné ženy a nové chelsea Pathik VERA. V taškách oblečení různých barev a stylů, v kabele fotoaparát a v hlavě obrazy. Povedené (pod)zimní barefoot boty vytvořil Filip Pathik Vystavěl. Nezastírám své nadšení – boty mají šmrnc, jsou pohodlné a univerzální. 

Procházíme cestou od Planetária k dětskému hřišti. První snímky vznikají na lavičce. Ladíme oblečení a doplňky. Světlo hraje v náš prospěch – mírné podzimní slunce, zářivá nálada. Na trávníku nám to nedá a zkoušíme i špetku klišé se spadanými listy. Ženy se převlékají. Zaměřuji se na detaily i celkové záběry. Focení mě těší.

Vznikla série podzimních promo fotografií pro výrobce PathikShoes.cz. Prohlédněte si její část.

 

Než stiskneme spoušť… (podruhé)

Úvodní část série „Než stiskneme spoušť…“ jsme věnovali výběru pozadí. Tentokrát se od čistě materiálového zázemí přesuneme k ryze nehmotnému „nástroji“. Ke světlu. Světlo je totiž alfou a omegou fotografie. Ne nadarmo fotografové touží po „dobrém světle“. Takovém, které jejich snímky pozvedne a vykreslí.

524_26js4ncewm

Můžeme vést dlouhé debaty o tom, zda je pro fotografování lepší světlo denní, nebo umělé. Obojí má své kouzlo. A obojí má i své přednosti a nevýhody. Fotografie pro tuto sérii článků vznikaly, až na pár výjimek, při denním světle. A to z několika hlavních důvodů: denní světlo je dostupné všem, je zdarma a především je přirozené. Barvy se na fotografiích pořizovaných v denním světle zobrazují věrně a nevyžadují další úpravy v počítači.

Celý článek naleznete ZDE.

 

(série sedmi článků Než stiskneme spoušť vznikla pro Fler MAG)

Trilobit kladenský

trilobit_4xJsou místa, která mi přirostla k srdci okamžitě. A jsou taková, která jsem ani přes velkou snahu a otevřenost nepochopila.

Jedním z těch druhých je kladenský park Trilobit. Relativně malý kousek země, z jedné strany sevřený sídlištěm a z druhé starší zástavbou. Park odkazuje na kladenskou prehistorii – období prvohor – a ztvárňuje skupinu stromovitých plavuní a z ní vylézajícího stylizovaného Edaphosaura. Kov a beton uprostřed domů. Zvláštní místo.

Až dnes, když jsem šla kolem, nahlédla jsem onen park docela jiným způsobem. Ostré podzimní slunce, jasné modré nebe a až neodbytně červené listí mě doslova vtáhly. A já zalitovala, že s sebou nemám fotoaparát.

I tak mi to nedalo a vytáhla jsem alespoň telefon a pokusila se zachytit génius loci.Několik kroků, prchavost chvíle a především proměnu.  Nový vjem z prostoru, jeho naplnění a pochopení.

Tvary, barvy a ticho.

Až k poslednímu záblesku.